Přinejmenším v Nizozemsku. Neměl jsem sice prozatím možnost porovnat, jak to vypadá v ostatních městech, ale v Utrechtu jsou zkrátka všude. Ať se člověk podívá kamkoliv, uvidí kolo. Minimálně jedno. Pokud se však neocitnete v zapadlé uličce, je mnohem větší pravděpodobnost, že jich budou doslova kvanta. Jestliže v Česku bývá problém s nalezením místa k parkování auta, v Utrechtu se dá s trochou nadsázky říct, že dřív zaparkujete auto, než najdete místo vhodné k připoutání bicyklu. Předtím se ale musíte probít davy, jak jinak, dalších cyklistů.
Konkrétně v Utrechtu mají třeba perfektně fungující veřejnou dopravu. Centrálním uzlem je hlavní železniční stanice, od níž kromě vlaků a meziměstských busů vyjíždějí i autobusové a jediná tramvajová linka. K centrální stanici se takřka odkudkoliv dostanete během čtvrt hodiny a po přestupu jste za dalších patnáct minut na jakémkoliv místě v Utrechtu. Nevýhodou je, že za každou cestu zaplatíte podle vzdálenosti kolem 1,5 €. Při příležitostných cestách to sama o sobě není nijak závratná částka , nicméně při pravidelném cestování je lepší zvážit jiné formy cestování, tím spíš když dlouhodobější časové jízdenky stojí od 50 € na měsíc výše.
A to bylo moje překvapení, když jsem se 2. září ocitl v univerzitním kampusu. Jako čerstvý přistěhovalec jsem využil přímý spoj od svého bydliště ke škole, nicméně po vystoupení z autobusu jsem byl málem sražen pelotonem. Ještě téhož odpoledne jsem investoval do svého kola. Prodejen s nesčetným množstvím bicyklů jsou mraky, na začátku školního roku ale logicky vydělávají na přijíždějících mezinárodních studentech, kterým nadsadí ceny. Kromě kola ještě zaplatíte takřka stejnou částku za pořádný zámek. Místní ale přesto doporučují čím víc, tím líp.
Na kole uvidíte každého. Od váženého univerzitního profesora, přes kravaťáky a babičky po malé muslimské dívky zahalené v hidžábu. Holanďané jsou zvyklí cestovat na kole, jak jen to jde. Když jedou do práce v jiném městě, přesednou na nádraží z kola do vlaku. Pokud patří mezi šťastnější, přepraví se i se skládačkou, jinak na ně čeká před cílovou stanicí jejich další kolo. Nezáleží na ročním období, nezáleží na teplotě vzduchu ani na tom, jestli prší hodně, málo nebo sněží.
Holandsko má obecně výbornou infrastrukturu pro cyklisty. Všude, kde je chodník, vede i cyklostezka. A když na místě není ani chodník, najdete na místě minimálně cyklostezku v podobě vyhrazeného pruhu. Pokud bych měl vyrazit na cyklistický výlet po centru Prahy, asi by mě po pěti minutách srazil nějaký šikovný řidič. Kdyby se mi poštěstilo, schytal bych to jenom vytroubením.
V Nizozemsku je pravděpodobnost, že se to stane, minimální. Mnohem pravděpodobnější je, že vás srazí dav jedoucích cyklistů, eventuálně jezdec na skútru. Ony skútry jsou jediným negativem cyklostezek, které mohou využívat. Pohybují se rychleji než auta a na cyklostezce o dvoumetrové šířce si s předjížděním v několikacentimetrové vzdálenosti a několikanásobné rychlosti nelámou hlavu.
Cyklisti kromě vlastních cest mají i vlastní semafory, vlastní pruhy na kruhových objezdech a především vlastní pravidla provozu. Celé myšlení Holanďanů je k cyklistům mnohem vstřícnější. Pokud řidič vidí, že se blížíte k přechodu, už zastavuje a nechává vás bez okolků bezpečně přejet silnici. Na většině přechodů jsou ale i speciální semafory pro cestující na kole.
Větší je i tolerance k jízdě pod vlivem alkoholu. Když jsem kroutil hlavou, jak je možné, že je v noci v centru města tolik lidí na kole, Holanďané se podivovali nad mou otázkou. Není problém, když po alkoholovém dýchánku sednete na kolo. Policie se vámi nebude zabývat. Musíte mít ale funkční světlo a odrazky.
Nizozemsko je geograficky pro jízdu na kole ideální. Je to víceméně placka s nadmořskou výškou rovnající se bez významnějších odchylek hladině světového oceánu. Cyklistům tak nehrozí sebemenší stoupání. Pokud ano, tak maximálně při výjezdu z podjezdu pro cyklisty pod silnicí.
Rozdíl oproti Česku je i ve vnímání samotných bicyklů. V České republice to občas vypadá, že je horské kolo svým způsobem fetišistickým nástrojem svého majitele. V Nizozemsku je naopak výhodou mít co nejméně nápadné kolo. Sem tam vylámané špice jsou výhodou. Jízda po cyklostezce v pelotonu tak občas svou zvukovou disharmonií připomíná alternativní muziku pro hipstery. Ale hlavně že jede!
