Frankie Goes to Erasmus: října 2013

Od svých osmnácti let jsem nevynechal ještě ani jedny volby, proto jsem se před svým zářijovým odjezdem do Nizozemska málem smiřoval s faktem, že je tentokrát vypustím, protože si ještě nemám jak zařídit voličský průkaz. Nakonec jsem nevynechal a stejně jako ve všech předchozích volbách jsem to hodil poraženým. Na české ambasádě v Haagu.

Centrum Haagu s parlamentní budovou a s vládními mrakodrapy v dáli

Od samotného města jsem příliš neočekával, o to víc mě překvapilo naživo. Z Utrechtu to je do Haagu necelá hodina cesty vlakem (ostatně jako kamkoliv jinam do Nizozemska) směrem na pobřeží Severního moře, které se do povahy třetího největšího města v zemi promítá. Zhruba pět kilometrů jižně leží další velkoměsto - Rotterdam - takže návštěva obou měst by se určitě dala spojit do jednoho dne, nicméně samotný Haag toho nabízí tolik, že si pouhé rychlé projetí nezaslouží.

Přestože je hlavním městem Nizozemska Amsterdam, co se týče administrativy, je Haag nejdůležitější. Kromě vlády a parlamentu je i sídlem krále Willema Alexandera a významným místem je i z mezinárodního pohledu, protože zde sídlí třeba Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii a diplomatická zastoupení jednotlivých zemí.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu

Staré - nové a zrcadlící

Centrální železniční stanice. Stejně jako v Opavě zde koleje končí:)

Ale zpátky k volbám. Voličský průkaz se mi nakonec podařilo získat díky jinak proklínaným datovým schránkám. Den před odjezdem z Česka jsem si ji stihl založit na poště, takže po příjezdu do Holandska nebyl problém vše vyřídit na dálku elektronicky. Požádal jsem o odeslání přímo na ambasádu, takže v sobotu ráno mi stačilo nasednout na vlak, nezapomenout pas a najít české velvyslanectví. Tady mě překvapil relativně velký počet lidí, které jsem potkal. Nebyly to davy, ani se nestály fronty, ale pro volební komisi to určitě nebyl čas, kdy by měla čas na luštění sudoku. Prý nás bylo 317 a dopadlo to naprosto jinak než celkově. Mimochodem, o mé zkušenosti se můžete dočíst i v online reportáži na iHnedu:).

Příjemnější část následovala záhy. Prošel jsem centrum, které je zajímavé třeba tím, jak kombinuje původní historické budovy s novou zástavbou. Vystihující je pohled na vládní mrakodrapy skrz budovu parlamentu.

Kromě historické části Haagu stojí za to navštívit nádhernou pláž v Scheveningenu. Na koupání to sice příliš není ani v létě (při mém prvním setkání s mořem v sedmi letech však i ledová voda Severního moře stačila:)), ale na sobotní procházku zcela ideální.

Pláž v Scheveningenu

Koupat se v ledovém moři moc nedá, tak aspoň surfovat.

Na promenádě podél pláže najdete množství nejrůznějších podniků - hotely, restaurace, kasina, bary, kina nebo fast foody všech značek. Za pozornost stojí luxusní hotel Kurhaus a molo, které je sice symbolem Scheveningenu, ale radnice jej na začátku října zavřela snad kvůli požární (ne)bezpečnosti. Mimochodem, pláž se objevila třeba i v seriálu Pan Tau a setkat jste se s ní mohli třeba i v souvislosti s jednou ze soutěží ve tvorbě soch z písku.

Kurhaus a návštěva od Václava Kočky

Promenáda a kola. Jako všude jinde.

Restaurace, kasíno, vyhlídka a bungee-jumping na molu. Zavřeno.

Majestátní Kurhaus z konce 19. století. Jednou bych se tam rád doplatil. Alespoň za večeři.

Už po příjezdu do Utrechtu je vidět, že toto tří set tisícové město je především městem studentským. Mezi davy přijíždějícími na hlavní utrechtské nádraží bezpečně poznáte vysokoškoláky, v Utrechtu jich studuje skoro osmdesát tisíc, z toho šedesát tisíc bydlí přímo ve městě.

Utrecht je oblíbený i mezi zahraničními studenty, o čemž svědčí jak statistika, tak třeba můj čistě osobní pohled na ulice Utrechtu plné studentů s erárními brašnami v barvách druhé největší univerzity v Nizozemsku. Není takřka národa, jehož zástupce bych v Utrechtu nepotkal. Zastoupeni jsou všichni - od Rakušanů, Němců, Španělů přes Američany, Jihoafričany, Číňany až po Australany.

Hlavní budova utrechtské univerzity. V současnosti se zde neučí, využívá se třeba pro doktorské promoce.

Vysokoškolské vzdělávání v Utrechtu má dlouhou tradici. Univerzita v Utrechtu byla založena v roce 1636 a společně s univerzitami v Amsterdamu, Groningenu a Leidenu patří mezi nejstarší v dnešním Nizozemsku. O historické rivalitě mezi univerzitami svědčí třeba snahy jednotlivých měst, jak nalákat studenty. Konkrétně v Utrechtu měli nižší daně na pivo, jakožto oblíbeného společníka pro volné chvíle. Ostatně k pivu a studentům se váží i tradice jako beer cantus (ale o tom někdy jindy...). V současnosti má utrechtská univerzita velmi dobrou reputaci a v šanghajském žebříčku vysokých škol se pravidelně umisťuje okolo 50. místa, čímž se řadí mezi nejlepších deset univerzit v Evropě.

Původní univerzitní budovy jsou k nalezení v historickém centru města. Přímo na náměstí s nejslavnější utrechtskou památkou, věží Dom Toren, se nachází historická hlavní budova univerzity. Po celém širším centru jsou pak k nalezení budovy filozofické a právnické fakulty.

Věžák "Unnik" a "Casa Confetti" v centru univerzitního kampusu.

Větší část univerzity ale sídlí na východní periferii Utrechtu ve "vědeckém parku" De Uithof, což není nic jiného než univerzitní kampus, který je navíc obklopen loukami s pasoucími se ovcemi. Kromě fakultních budov zde na ulicích pojmenovaných po významných světových univerzitách najdete veškeré další potřebné zázemí - knihovnu, studentské koleje, sportovní centrum, (předražený) supermarket, množství kantýn a kaváren. V kampusu sídlí i fakultní nemocnice, botanická zahrada nebo centrum výzkumu výživy firmy Danone. Vše je, jak jinak, protkáno hustou sítí cyklistických stezek.

Co na kampusu zaujme na první pohled, je architektura. Když vynecháme jinak nepřehlédnutelný věžák Unnik, jednu z prvních a také nejošklivějších staveb z počátků výstavby kampusu v 60. a 70. letech minulého století, nabízí Uithof řadu více či méně povedených moderních architektonických děl. Už na první pohled netradiční je třeba zasazení kavárny "Basket" pod věžákem. Název vše vysvětluje, na střeše restauračního zařízení je malé basketbalové hřiště. Zkrátka ideální prostor pro strávení volných chvil mezi přednáškami. Pravdou ale je, že jsem si za měsíc a půl nevšiml, že by hřiště někdo využil.

Casa de Confetti

Součástí Uithofu je i několik budov nabízejících studentské ubytování. Zatímco Cambridgelaan jsou dva monstrózní věžáky spojené ještě monstróznějšími mosty, řádově menší Casa Confetti je budova připomínající z dálky kostku poskládanou ze stavebnice Lego. Ač je tvarově podobná, tvoří dokonalý protipól k sousedící budově Unnik, a to jak velikostí, tak i barevností a moderním vzhledem.

Hned při vjezdu do Uithofu upoutá pozornost křiklavě barevná budova

Nakonec si pozornost určitě zaslouží i narezlá hnědočervená plechová stavba na okraji kampusu. Patří mezi novější objekty v Uithofu a jakožto energetické centrum kombinuje funkce trafostanice a centrální výtopny pro areál kampusu. Zajímavá není pouze architektonicky, ale rovněž technologicky. K výrobě tepla používá energii z geotermálních vrtů pod stavbou.

Energetická stanice v Uithofu

Kromě Utrechtské univerzity funguje ve městě několik dalších institucí nabízejících vysokoškolské vzdělání. V Uithofu kromě univerzity sídlí i některé fakulty Vysoké školy aplikovaných studií (Hogeschool) poskytující profesní vzdělání v ekonomii, managementu, komunikaci, zdravotnictví, vzdělávání nebo inženýrství. Mimo Uithof působí i Vysoká škola umělecká a University College Utrecht, což je mezinárodní vysoká škola vyučující systémem liberal arts.